Anorexie a bulimie… Tyto dva pojmy jsou dnes ve světě natolik známé, že ani v nejmenším nepochybuji o tom, že už o nich každý z vás slyšel a alespoň přibližně ví, o co se jedná. „To se mi nikdy nemůže stát“, říkáte si přesvědčeně. Dovolte tedy, abych Vás vyvedla z omylu – stát se to totiž může úplně každému.

Jaká jsou rizika onemocnění?    

Jak už je uvedeno výše, stát se to může naprosto komukoli. Ačkoli statistiky ukazují, že poruchami příjmu potravy nejčastěji trpí mladé dospívající dívky, objevují se případy, kdy člověk onemocněl ve čtyřiceti letech a rovněž se nemusí jednat o osobu ženského pohlaví, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Ženy sice mají desetkrát větší šanci než muži, že se s tímto onemocněním setkají, pravidlem to však samozřejmě není. A i když jste momentálně přesvědčení, že Vás to určitě nikdy nepotká, může ve Vašem životě nastat zvrat, který Vás k tomu dožene. Druhy poruch příjmu potravy

Mentální anorexie    

Jednou ze dvou z nejznámějších poruch příjmu potravy je bezesporu anorexie. Člověk, který touto nemocí trpí, má až šílenou potřebu vypadat co nejštíhleji, jak jen to je možné. Tento člověk vidí sám sebe s nadváhou, přestože ve skutečnosti je opravdu jen „kost a kůže“.

Mezi hlavní příznaky patří únava, oblékání se do volných oděvů (lidé trpící touto nemocí se tak snaží zakrýt „nadbytečný tuk“, který na sobě vidí) a neustálé tvrzení o tom, že nemají hlad. Musím však uznat, že toto onemocnění Vám dodá pevnou vůli, protože někteří lidé jsou schopní sníst pouze jediný plátek okurky za celý týden, což chce asi hodně odhodlání. Nejhorší na tom však je, že téměř každý, kdo touto těžkou nemocí prochází, je přesvědčený, že vlastně vůbec není nemocný.

Bulimie

Podobné je to i u bulimie, která je druhou nejznámější poruchou příjmu potravy, hned po anorexii. V tomto případě ale nejde o téměř úplné omezování jídla – ti, co trpí bulimií, mají naopak tendenci se přejídat, ale pak to všechno vyzvracet a v podstatě zvracet po každém jídle. Většina z nich si sice na rozdíl od anorexie uvědomuje, že něco není úplně v pořádku a že jsou nejspíš nemocní, ale na druhou stranu je mnohem těžší dostat se z bulimie než z anorexie. Žaludek si totiž zvykne vracet zpět vše, co se do něj dostane a pak je velmi těžké se tento reflex znovu odnaučit.

Jak se Vám to může stát?

Je nekonečné množství důvodů, proč lidé propadají poruchám příjmu potravy. Může jít například o velkou životní změnu, ať už se týká vašeho soukromého života, práce, nebo i školy. Někdo potřebuje velký zlom, někomu stačí jen málo, na první pohled nepatrná změna, která Vás uvede do deprese a způsobí Vám poruchu příjmu potravy. 

Poměrně často se to ale stává v případech, kdy se rozhodnete přejít na jiný životní styl anebo se začnete snažit zhubnout. Ze začátku to může vypadat, že je všechno v pořádku (dokonce by ze začátku opravdu mělo vše jít podle původního plánu) – máte jídelníček, který zahrnuje častý příjem zdravých jídel, která jsou u diet a hubnutí velmi obvyklá, sportujete, cvičíte a celkově se snažíte zhubnout tak, jak by se mělo. 

Jenomže jednoho dne může přijít změna – zapomenete si vzít s sebou svačinu do školy či do práce a jste celé dopoledne bez jídla. Odpoledne se vrátíte domů celí vysílení, bez nálady věnovat se jakémukoli sportu či aktivitě, a proto se rozhodnete jeden den vynechat. Večer si však stoupnete na váhu a s potěšením zjistíte, že Vaše hmotnost klesla o poměrně příjemnou část a najednou si uvědomíte, že to dopoledne o hladu vlastně nebylo zas tak hrozné, vzhledem k tomu, že jste pak nemuseli dělat vůbec nic, a přesto jste zhubli.

Dojde Vám, že by se to možná dalo přežít tímto způsobem ještě jednou, a pak znovu a znovu…
Postupně se Vám žaludek zmenší natolik, že vlastně už nebudete jídlo potřebovat ani dopoledne, možná snad ani dva dny po sobě… Jednou se přejíte, budete mít výčitky, a tak se rozhodnete jídlo jednoduše vyzvracet. A přesně takhle to vzniká.

Pokud patříte mezi perfekcionisty, měli byste být dvojnásobně na pozoru, protože štíhlá postava se v dnešní době považuje za samozřejmou součástí dokonalosti (alespoň ve společnosti, kterou známe my). Proto se snažte při hubnutí nebo změně životního stylu dávat si na tohle pozor. Věřte mi, že není vůbec lehké si připustit, že vůbec takovou nemocí trpíte, natož se z ní pak vyléčit. A i když se Vám to podaří, je celkem pravděpodobné, že se to jednoho dne zase vrátí a celý proces začne nanovo. A právě kvůli tomu je lepší se těchto situací vyvarovat a i při hubnutí si hlídat, jestli to trochu nepřeháníte. Pokud budete mít nějaký psychický problém, nesnažte se jej řešit hladovkou, protože to opravdu není skutečné řešení.

Mnohem více Vám pomůže, když se naopak pořádně najíte, to mi věřte. Jestliže jste si některou z těchto nemocí už prošli a máte strach, že by se Vám mohla vrátit, když budete chtít například změnit svůj životní styl, mám pro Vás jednu radu, která by Vám měla pomoci – vyhoďte váhu a už si ji nikdy nepořizujte! Všechno je to totiž založené na posedlostí vlastní váhou, což znamená, že pokud nebudete přesně vědět, jaká je Vaše hmotnost, měli byste se těmto problémům vyhnout mnohem snadněji.