Tento váš názor je jen vaše rozhodnutí, vy sama jej musíte změnit. Uděláte to tak, že se nebudete soustředit jen na ta negativa, ale také na pozitiva.

Musíte mít něco, na co se budete těšit, najít nový smysl života. Třeba zkuste začít tím, že se budete po probuzení těšit na čaj, který si dáte k snídaní (nebo kávu), že si u toho přečtete noviny, poslechnete nějakou vaši oblíbenou písničku...

Musíte najít nový smysl života, otevřít se novým možnostem, najít co vás baví, pro vás život neskončil, tak se tak nechovejte, tohle by váš muž určitě nechtěl.

Říká se, že život jde v sedmiletých cyklech. Od smrti mého otce je to 6 let a dá se říct, že se rána hojí. První roky byly moc smutné. Tak vydržte a zkuste si třeba pořídit nějaké zvířátko, ať máte pro koho žít.

Musíte si najít něco, proč má smysl žít. Mohou vám výrazně pomoci lidé z okolí nebo nějaký koníček. Musíte zapomenout...

Chápu Vaši situaci, protože vím, jak je těžké o někoho přijít. Upřímně doufám, že se z toho dostanete, mně se to zatím nepodařilo... Ale říká se, že čas zahojí všechny rány a i když se mi to teď zdá nepředstavitelné, stále v to doufám.

To je hrozná rána osudu, ale nevzdávejte to. Návštěva psychologa není ostuda, jen se na to, než přijdte na řadu dlouho čeká, alespoň u nás. Pořiďte si čtyřnohého kamaráda, choďte s ním na delší prodcházky, při kterých poznáte spoustu nových zajímavých lidí, se kterými si popovídáte a uleví se Vám. Jen neseďte doma a žijte dál, i když už to nebude nikdy takové jako před odchodem manžela.

Chápu, jak pro vás musela být smrt Vašeho manžela těžká, ale musíte se s tím vyrovnat - určitě před sebou máte ještě krásný život :)

V životě Vás ještě čeká spousta krásných věcí... Chápu, že smrt manžela nesete těžce, ale berte to tak, že on by určitě nechtěl, abyste se trápila :)

V nejhorším případě navštivte psychologa, důležité však je uvědomit si, kolik krásných věcí na Vás ve světě ještě čeká :)

Zajděte si k psychologovi, myslím si, že pokud si smysl života nedokážete najít sama, trochu Vám s tím pomůže :) Můžete také třeba více cestovat a objevovat krásy světa a třeba si trochu pročistit hlavu a smířit se s tím :)

Doporučuju taktéž vyhledat odborníka. Nemáte se za co stydět. Úmrtím vašeho nejbližšího váš život přece nekončí. Určitě se z této životní krize dostanete.

Zkuste si najít nějakou práci, při které si budete připadat užitečná. Musíte si najít něco, co vás bude naplňovat. I když je to tvrdé, skuhrat a stěžovat si vám nepomůže, akorát to od vás odradí lidi, kteří by vám jinak byli ochotní pomoci. Začněte pomalu, najděte si třeba nějakou dobrovolnickou práci, kde vás bude někdo potřebovat. Hlavní je nezůstávat sama.

Taky jsem měla hrůzu z psychologů, ale úmrtí mé dcery mě dostalo na lopatky a bez pomoci odborníka bych tu už asi nebyla. Myslela jsem, že není cesty ven, ale věřte mi, že se vždy nějaká najde. O tom vím svoje :-)

Doporučuji vyhledat pomoc odborníka. Nestyďte se.